Kategorie na lovci

Seznam všeho zboží


Rozšířené vyhledávání
Vyhledávání podle parametrů





Zapomenuté heslo?
Zapomněl jste své přihlašovací jméno?
Nemáte dosud účet? Registrace

Vybíráme kvalitní lovecký nůž

V poslední době se zvedla širší diskuse k loveckým nožům, které se staly centrem větší pozornosti myslivecké veřejnosti, což je samozřejmě velmi ocenitelné, protože mnozí dosud brali „nůž jako nůž“.


Lovecký nůž je dnes prakticky jedinou chladnou zbraní, kterou běžně používáme z výzbroje našich mysliveckých předků. Lovecká kopí, kančí mečíky, sekáče, tesáky a bola (bolo – kratší tesák s širokou čepelí sloužící k rušení zvěřiny větší zvěře a jednodušší práce se dřevem – přechod mezi tesákem, sekáčem a mačetou), jsou již jen historickými exponáty a loveckému tesáku zůstala pouze role celebrační při slavnostních mysliveckých příležitostech. Z uvedených důvodů je pro mne lovecký nůž nejen pracovním nástrojem, ale především kultovním předmětem spojeným s nejstaršími mysliveckými tradicemi.

 

Výběr loveckého nože by neměl být podceňován a jeho volbě by měla být věnována skutečně výrazná pozornost. Kvalitní nůž je dobrým pomocníkem a v neposlední řadě také reprezentativní částí výzbroje lovce. Aspekty výběru by měly být podřízeny nejen mysliveckým tradicím, ale také praktičnosti jeho použití. Je třeba si uvědomit, že se špatným nožem se nám také bude špatně pracovat a může být i zdrojem zranění.

Jaké má dnešní myslivec možnosti, pokud si chce pořídit nový lovecký nůž?

Na trhu existuje doslova záplava nabídky a pro nezkušeného myslivce je těžké se v ní orientovat. Osobně bych ji rozdělil do několika skupin.


První skupinu tvoří nejlevnější nože provenience nejčastěji z jihovýchodní Asie – designově z velké části dokonce velmi přitažlivé a tvarově lákavé. Kvalita materiálů většinou „měkkota“ a úroveň zpracování - prostě levná. Takový nůž bych nedoporčoval ani začínajícímu myslivci, pro kterého je cena významným faktorem pro rozhodování výběru.

Druhou skupinu tvoří nože tovární výroby známých značek. Zde se již pohybujeme v širším cenovém pásmu. Velmi kvalitní, a přitom za skutečně přijatelnou cenu, jsou například známé a osvědčené švýcarské nože Victorinox nebo Wenger, případně některé značky německé a americké. Ani náš Mikov nepovažuji za špatný. Z dražších, továrně vyráběných nožů s rčním dopracováním, lze doporčit zejména firmu Benchmade, Blackhawk, Boker, Browning, Buck, Camilus, Cold Steel, Colt, Columbi River – CRKT, Emerson, Fallkniven, Gerber, Glock, Ka-Bar, Kershaw, Leatherman, Ontario, Opinel, Puma, Smith Wesson, Sog, Spyderco, Winchester a další, kde použité materiály i zpracování dosahují špičkové úrovně.


Třetí skupinu možností pořízení loveckého nože tvoří nabídky od soukromých, řemeslných nožířů. Nožíři se u nás postupem času vyprofilovali do různé úrovně. Osobně a velmi soukromě jsem si je rozdělil do dvou skupin. Na „sestavovače“ a kreativní tvůrce.
První vyrábějí nože malosériovým způsobem, používají často továrně vyrobené polotovary, většinou ze standardních, běžně dostupných materiálů, které sestavují do hotových nožů s malou nebo žádnou variabilitou či jen malými individuálními úpravami rukojetí apod. Ceny bývají vyšší než u továrně vyráběných nožů, ale na dostupné úrovni. Ten, kdo si pořídí nůž od takového nožíře, má sice nůž poněkud individuální, ale z hlediska materiálu, případně i zpracováním, ničím výjimečný.
Druhá skupina nožířů nože tvoří a každý jejich výrobek je svým způsobem originál, u kterého je věnována prvořadá pozornost kvalitě použitých materiálů, originálnímu nebo ojedinělému designu a prvotřídnímu zpracování - často s uměleckým ztvárněním. Objem práce a vložené invence nožířem je výrazně vyšší. Samozřejmě také cena je odlišná a vyšší. Od těchto nožířů máme možnost pořídit si nůž nejen originálního provedení, ale nejčastěji také z materiálů podle nejnovějších trendů.

V posledních letech nároky na materiál nožů, především čepelí, rapidně a vysoce vzrostly a také ocelářské technologie umožňují výrobu vysoce kvalitních ocelí. Ocel čepele musí vykazovat řadu vlastností. Především jsou to řezné vlastnosti, které spočívají v základní vlastnosti - schopnosti vytvoření ostří, dále řezivosti – schopnosti pronikat materiálem a trvanlivosti ostří. Důkaz o schopnosti vytvoření ostří vidím tehdy, pokud čepel dokáže holit nebo řezat papír bez drhnutí. Dnes je běžným jevem, že špičkoví výrobci i továrně vyráběných nožů vybrušují ostří do této kvality na důkaz kvality oceli použité na čepel. Je faktem, že vytvoření břitvového ostří je důkazem kvality oceli, ale má menší trvanlivost.
Nejen ostří je ale výrazem kvality nože, velmi důležitá je také pevnost a houževnatost čepele, tedy odolnost proti zlomení. Svým způsobem se jedná o protichůdné vlastnosti, kde nalezení optimálního kompromisu není jednoduché. Ocel prokalená na vysokou tvrdost vytvoří dobré ostří, ale je křehká a opačně, při nízké tvrdosti je sice čepel pevná, ale zase neřeže.
Pokud chceme kvalitní nůž, který bude pevný, ale kterým můžeme zpracovat i několik kusů zvěře aniž bychom museli ostří neustále doostřovat a obtahovat, je třeba vybírat nůž především podle druhu použité oceli na čepel.

Jak se orientovat a jakou ocel na noži hledat?

Dříve se u nás nože vyráběly z kvalitní elektrooceli Poldi Kladno řady AK. Tyto oceli zhruba odpovídaly složení německých ocelí 440. Jedná se o nerezavějící oceli s vysokým obsahem chromu (asi 17 %) s malým přídavkem molybdenu a manganu ke zvýšení otěruvzdornosti. Pro lovecké a pracovní nože byla později vyvinuta ocel 440 C s vyšším obsahem uhlíku (až 1,2 %) k zajištění lepší prokalitelnosti a vyšší tvrdosti. Ocel 440 C je na nožích velmi rozšířená. Tato ocel patří k dobrým ocelím a na kvalitních nožích, zejména tovární výroby a také velkou části nožířů, je nejpoužívanější.


Kromě této oceli se začaly používat také další, ještě dokonalejší oceli, ale některé z nich jsou podstatně náročnější na jejich zpracování a cena takových nožů je samozřejmě také diametrálně jiná.
Japonské ocelárny uvedly na trh ocel ATS 34, která má 1 % uhlíku, tedy zhruba stejně jako ocel 440 C, ale nižší obsah chromu (14 %) a výrazně vyšší obsah molybdenu. Ocel má zvýšenou odolnost proti korozi, ale v agresivnějším prostředí může korozi podléhat a vyžaduje tedy ošetření. Nižší obsah chromu snižuje korozivzdornost, ale cíleně vzhledem k lepším řezným vlastnostem, které chrom obecně zhoršuje. Ocel ATS 34 je vyráběna přesnou technologií, zabezpečující stálost složení a pravidelné promísení legur. Má poněkud lepší řezné vlastnosti než 440 C. Oceli 440 bývají kaleny na tvrdost až 56 HRC, při zachování houževnatosti čepele, ocel 440C až na 58 HRC a ATS 34 běžně na 58 HRC.


Velmi vysoké nároky splňují oceli s vyšším obsahem uhlíku a s vyšším obsahem legur, ale nižším obsahem chromu. Z nich vyniká např. v USA oblíbená ocel D2 s 1,5 % uhlíku, která má pouze poněkud zvýšenu odolnost proti korozi obsahem 12 % chromu, ale zvýšené řezné vlastnosti přídavkem 0,8 % molybdenu, 0,9 % vanadu a 0,4 % manganu. Molybden a vanad zvyšují řezivost ostří a mangan houževnatost, pevnost a otěruvzdornost čepele. Při zachování vysoké houževnatosti a pevnosti čepele může být kovaná a dobře tepelně zpracovaná ocel D2 kalena až na 65 HRC stupňů tvrdosti, což zabezpečuje vysokou řezivost a výjimečnou trvanlivost a odolnost ostří.
Novinkou švédských a německých ocelářů jsou oceli vyrobené metodou práškové metalurgie. Ocel se vyrábí nejprve smísením všech komponent, základního materiálu a legur ve formě prášků. Tím se docílí naprosto dokonalé a stejnoměrné promíchání všech legur s ostatním materiálem. Následuje spékání a válcování. Výsledkem je dokonale pravidelná metalografická struktura se silnějšími molekulárními vazbami než u ocelí vyrobených běžným hutním způsobem a tím je ocel houževnatější a pevnější. Při vysoké tvrdosti, řezivosti a trvanlivosti ostří jsou tyto oceli velmi houževnaté, kde pevnost čepelí bývá udávána až o 30 % vyšší než u ocelí stejného složení vyrobených klasickým hutním způsobem. Superjemná metalografická struktura materiálu práškových ocelí vytváří předpoklady také pro vysokou odolnost proti otěru a tedy trvanlivosti ostří.


Nejrozšířenějším reprezentantem práškových ocelí je RWL 34, která svým složením odpovídá oceli ATS 34 navíc s přídavkem 0,2 % vanadu. Ocel RWL 34 snese prokalení až na 59 - 60 HRC při zachování vysoké pevnosti čepele. Velmi rozšířená prášková ocel s vysokou odolností proti korozi je ocel CPM T 440. Dalšími ocelemi se sníženým obsahem chromu, vysokým obsahem uhlíku, přídavkem manganu, molybdenu, vanadu a wolframu s výslednou menší odolností proti korozi, ale s vysokou řezivostí jsou oceli ASP 60 nebo UHB Elmax, případně vynikající švédské práškové oceli S30V a S60 V a německá ocel SGPS, kde firma Böhler má k dispozici již čtvrtou generaci práškových ocelí s vysokým obsahem kobaltu a wolframu ( 8 a 10 %).

Špičkových vlastností dociluje běžná i prášková ocel po kování, kdy je struktura ještě dále zhutněna. Kování těchto ocelí však vyžaduje zvláštní dovednost, především ve správném ohřevu, jinak může dojít ke spálení uhlíku a tím omezení tvorby karbidů a znemožnění krystalizace v požadované martenzitické struktuře a nakonec ke zhoršení výsledných vlastností. Nejkvalitnější nože mají čepele kované, které při správném tepelném zpracování mají o 70 až 100% lepší řezné vlastnosti než čepele pouze vybroušené z válcovaného pásu.

Závěrem bych se chtěl zmínit ještě o jedné oceli, která je určena k výrobě řezných nástrojů pro obrábění kovů a u které právě závěrečné tepelné zpracování hraje obzvláště důležitou roli a je vlastně klíčem k optimálnímu využití složení oceli a docílení vynikajících vlastností. Je to wolframo - kobaltová ocel, s 1,6 % uhlíku, s obsahem molybdenu, vanadu a extrémně vysokým obsahem kobaltu a wolframu (6 a 10 %). Je vyrobena metodou práškové metalurgie a pokud je ještě dále kovaná a správně tepelně zpracovaná dociluje naprosto skvělých a bezkonkurenčních vlastností. Houževnatá a velmi pevná čepel s vytvořenými karbidy wolframu v jemné martenzitické struktuře doplněné o vanad, s tvrdostí ostří až 62 HRC dokáže řezat dokonce i sklo a přitom zůstává pevná, houževnatá a odolná proti zlomení. To žádný jiný, i kvalitní nůž z dobré oceli, nedokáže.

K popisu materiálů na nože je třeba připomenout ještě jednu velmi důležitou a v podstatě rozhodující věc. Materiál dodaný z oceláren ještě z daleka netvoří hotový nůž či hotovou čepel. Složení oceli je pouze dobrým předpokladem pro kvalitní čepel. Po jejím hrubém zhotovení musí následovat jedna z nejdůležitějších operací, a tou je tepelné zpracování. Tím se mohou všechny předpoklady vložené do složení oceli buÄŹ plně využít nebo také zkazit. Čepel je možné zakalit na vysokou tvrdost, ale bude velmi křehká a i při malém namáhání se může snadno zlomit. I ostří může trpět mikroskopickými zlomy a v miniaturních kouscích se vylamovat a vytvářet tak pilovité ostří. Proto je nutné čepel po kalení popustit, tedy celkově zušlechtit, odstranit vnitřní pnutí po kalení a zvýšit houževnatost. Aby věc nebyla tak jednoduchá, je navíc požadováno, aby čepel byla tvrdá v místě ostří a houževnatá v místě hřbetu. Dokonalé nože mají mít na čepeli tři pásma tvrdosti a pevnosti. U hřbetu houževnaté, střední přechodové a ostří tvrdé. Tepelné zpracování a zejména kalení s následným popuštěním není vůbec jednoduché a mnoho řemeslníků je nezvládá a nejčastěji k tomu ani nemá potřebné technické vybavení. Jedná se, jak o teplotu ohřevu, tak jeho délku a dále teploty a délky kalícího ochlazování s následným dalším ohřevem k popouštění, délky prohřevu pro popuštění a způsobu ochlazování. Z důvodu technologické náročnosti si většina nožířů proto nechává tepelně zpracovat čepele komerčně. Výsledek je vcelku uspokojivý, ale nijak výjimečný a někdy i nepravidelný.

Takto zpracovat ocel k výrobě nože s výjimečnými vlastnostmi nedokáže každý nožíř. Jedním z mála je nožíř Jaroslav Brixí z Mohlenice, který má nesmírně bohaté zkušenosti ze zpracování ocelí. Léta prakticky prověřuje, zkoumá systémem dobrý - špatný pokus, prověřuje technologické postupy tepelného zpracování tak, aby docílil, co nejlepších vlastností oceli. Rčně kované damaškové oceli vlastní výroby, oceli plátované pro nože do extrémních podmínek, kované uhlíkové a ušlechtilé oceli a v neposlední řadě dnes populární kované, mistrně tepelně zpracované oceli práškové jsou „suroviny“ pro výrobky mistra Brixího. Nejsou jen oceli, které jsou základem pro dobrý a kvalitní nůž, ale zejména jejich tepelné zpracování, kalení, popouštění podle osobních dlouholetých zkušeností, měření tvrdosti, zkoušení houževnatosti a pevnosti a zase opakované technologické postupy k docílení špičkové kvality. Ve zkoumání zpracování ocelí k docílení jejich nejlepších vlastností je doslova mágem a nadšeným průzkumníkem.
V sortimentu mistra nožíře Brixího jsou nože lovecké, pracovní, reprezentativní s bohatými rytinami nebo expediční pro použití v extrémních podmínkách a pro nejnáročnější použití. Specialitou, s originálním a vtipným řešením, je zavírací nůž s vyměnitelnou vsazovací pilkou, která se jinak používá u přímočarých pil.

Tři z Brixího nožů, a to jeden vyrobený z posledně jmenované wolframo-kobaltové (W-Co) oceli, druhý z oceli D2 a třetí z kladenské oceli Tenax, jsme podrobili dlouhodobému testu, abychom se přesvědčili o kvalitě nožů a zejména trvanlivosti ostří čepelí
Zkouška probíhala více než rok při nasazení na zpracování různých druhů zvěře. Jednalo se nejen o vyvrhování, ale především o stahování a rušení zvěřiny. Pro trvanlivost ostří je největší zkouškou stahování škáry černé zvěře, která, zejména u starších kusů, je jak smirkový papír a na ostří nože velmi agresivní. Pro ztížení podmínek byl, u srnčí zvěře, při rušení zvěřiny, pro přeřezání chrupavek žeber místo pilky použit také nůž. Zkoušeli jsme, jak dlouho si nůž v polních podmínkách zachová dobrou nebo alespoň přijatelnou řezivost bez potřeby doostřování. Mezi dvěma doostřeními byly v průměru s každým z obou nožů zpracovány dva kusy srnčí zvěře a u nože z oceli D2 dále dva kusy černé zvěře lončáků. U nože z oceli W-Co to byly mimo zmíněných dvou kusů srnčí zvěře dále tři lončáci a jeden jelen sika. V jednom případě dále byl nožem W-Co navíc také zpracován 150kg kňour. Nůž s čepelí Tenax vykázal téměř stejnou odolnost jako ocel D2. Po zpracování uvedených počtů kusů zvěře vykazovala ostří nožů jen mírné ztupení, které nebylo nutné odstraňovat radikálnějším broušením, ale jen zaleštěním, případně bylo možné použít keramickou ocílku. Výsledek testu byl nejen uspokojivý, ale svým výsledkem příjemně překvapivý. Ocel W-Co vykázala lepší trvanlivost ostří na výjimečné až extrémní úrovni, ale na druhou stranu ocel D2 měla lepší schopnost vytvoření ostří a snadněji se brousila a vylešťovala do jemného ostří.

Mohu jen dodat, že mám osobní zkušenost s noži nejrůznějších značek a od mnoha nožířů z ocelí nožířských a nástrojových včetně slitinových a práškových, AK 5, AK 9, 440C, ATS 34, RWL 34, Tenax, Umax, S 30 V a S 60 V, korozivzdorných i uhlíkových ocelí švédských, finských, také zpracovaných metodou martfrost, kalených do tekutého dusíku, s noži z USA, SRN, Francie, Švýcarska, Belgie, Austrálie, Japonska, Jižní Afriky a dalších zemí s tradičními vysokými nároky na kvalitu nožů a tedy s širokou možností objektivního porovnání.

Z provedeného testu a profesionálního porovnání hodnotím Brixího nože na nejvyšší a špičkové úrovni, především pro použité materiály, rční kování a tepelné zpracování, kterými v souhrnu dociluje vysokou kvalitu a užitnou hodnotu čepelí nožů, které je možné používat nejen v běžných mysliveckých podmínkách, ale snesou snadno extrémní a výjimečné nasazení.

Na co si tedy dát pozor pří výběru loveckého nože?

v případě volby nože z tovární výroby volíme raději nůž střední a vyšší cenové kategorie a rozhodně spolehlivou a osvědčenou značku z Německa, Švýcarska, Skandinávie, USA nebo Japonska. Osobně méně hodnotím např. nože z Itálie.

Pokud se rozhodneme pro nůž od nožíře, zajímáme se především o druh použité oceli na čepel a vybíráme podle výše uvedených informacích o ocelích. Přednost dáme čepeli kované, vyzkoušíme si ostří; nový nůž by měl holit. Nedáme na výmluvná tvrzení prodejce o opaku, zhodnotíme celkové zpracování nože, věnujeme pozornost použitému materiálu na rukojeť včetně její velikosti. Rukojeť by měla být dostatečně velká k dobrému a jistému úchopu a vyrobena z parohu s neobroušeným perlením, aby rukojeť od barvy a běli neklouzala nebo ze dřeva. Špičkové rukojeti jsou ze skládané kůže. Osobně dávám přednost dřevu, kde se mi nejvíce líbí ořech nebo thuja, ale nejlepší je švestka, případně některá osvědčená dřeva cizokrajná.

 

 
Nákupní košík
Váš košík je prázdný
VirtueMart
Výrobci